Klejotok peckovin
20. 1. 2013
Klejotok (gumotok) – je klej, který pomalu vytéká na povrch rostlin a na vzduchu postupně tvrdne. Projevuje se hlavně u peckovin.
Gumóza – je abnormální tvorba rostlinných gum následkem narušeného zdraví rostlin.
Smolotok – pryskyřice pryštící na povrch rostlin (obdoba klejotoku).
Častý je výron kleje u třešní, meruněk, broskvoní, švestek a slív. Jako reakce na poranění se nejčastěji objevuje na povrchu kmene, větví a plodů. Za vlhka nabobtnává, rozpouští se ve vodě a stéká po kmenech a větvích. Postižené větve postupně odumírají, strom chřadne až úplně odumře.
V současnosti začíná převládat názor, že klej je rostlinami vylučován na ochranu před vysušením, poraněných pletiv a proti šíření bakteriálních a houbových patogenů.
Tvorba kleje u peckovin byla v minulosti spojována s působením nejrůznějších faktorů. Největší váha se přikládá poraněním mrazem, silným větrem, krupobitím, živočichy (hmyzem, hlodavci a zvěří) a činností člověka při řezu – zejména silném, provedeném v nevhodnou dobu a nesprávnou technikou. Zasáhne-li poranění lýko, může to mít za následek omezení pohybu asimilátů ke kořenům.
Jako příčina tvorby kleje se uvádějí i jiné faktory, které narušují výměnu látkovou rostliny. Mohou to být určité viry, nepříznivé stanoviště, poškození herbicidy a mnohé jiné.
Klejotok plodů často vzniká následkem poranění hmyzem např. Pilatkou švestkovou u slivoní.
Výtok kleje sám o sobě není příčinou narušeného zdraví rostlin, nýbrž příznakem. Odstraněním kleje se špatný zdravotní stav stromu nezlepší.
Mnohé pozorování a výsledky laboratorních pokusů svědčí o tom, že se ke vzniku předčasného odumření větví a celých stromů spojují tři stejně důležité faktory: mráz v době vegetačního klidu a v předjaří, fytopatogenní bakterie vyvolávající korové nekrózy a nevhodné stanoviště (zamokření nebo delší období sucha, nižší obsah vápníku a jiné).
Z uvedeného vyplývá, že součástí ochranných opatření proti odumírání peckovin musí být zvyšování mrazuvzdornosti odrůd i podnoží, vzestup rezistence k fytopatogenním bakteriím rodu Pseudomonas.
Omezit předčasné odumírání větví a celých stromů je možné omezit (nikoli zamezit) uplatněním jak šlechtitelských metod (šlechtěním na rezistenci k mrazu a fytopatogenním bakteriím), tak zabránění infekce před zimou, během zimy a v předjaří aplikací měďnatých přípravků po opadu (možno i v průběhu) listů a před rašením.
Jelikož tvorba kleje není patologickým projevem, ale součástí obranných procesů proti poranění a infekci, byla by snaha o potlačení vzniku kleje nepatřičná a dokonce kontraproduktivní. Opodstatněna jsou opatření proti poranění pletiv a původcům korových nekroz a na podporu vitality stromů.
Opatření proti poranění pletiv a zmírnění jeho následků si popíšeme.
Vyhnout se zbytečnému mechanickému poranění stromů.
Omezit ryziko poškození mrazem nátěrem kmenů a kosterních větví bílým nátěrem. Účinější je ale zastiňování jižních stran kmenů zejména u mladých stromů.
Potlačovat škůdce způsobující poranění kmene a větví.
Řez provádět na začátku jara (tvoří se rychle hojivé kalusové pletivo). Podzimní řez silně oslabuje a stresuje stromy a vystavuje je poškození během zimy a následné infekci.
Volit správnou techniku řezu, neprovádět řez za vlhkého počasí, počkat až kůra oschne.
Opatření proti původcům korových nekróz
Cílem je zvýšit rezistenci podnožového a roubového materiálu, redukovat zdroje a šíření nákazy, omezit proniknutí patogenů dovnitř rostliny. Pokud se korové nekrózy na stromě uchytí, je velmi obtížné se jich zbavit.
Odumřelé a zasažené větve je nejlépe odstranit asi 15 cm pod viditelnou korovou nekrózou a tyto spálit.
Velké léze na kmeni nebo kosterních větvích se doporučuje ostrým nožem vyříznout až na zdravé dřevo a otevřenou ránu ošetřit stejně jako rány vzniklé při průklestu koruny stromu.
Opatření na podporu vitality stromů
Nevysazovat na zamokřelé stanoviště.
Zavlažovat během sucha.
Vyhnout se hnojení během léta.
Literatura: Rukověť zahrádkáře 2010 – Prof. Ing. Václav Kůdela, DrCs.